Ač mi to nepřísluší dovolím si také přidat komentář :)

Když loni v létě plánoval Martin nějakou akci, napadl mě prostor, který znám jako své boty. Jako malá holka jsem lezla po zmolách na Starém hradě, jako větší tam chodila se spolužákama. V lese jsem zase bláznila na koni 20let :) ale ani ve snu mě nenapadlo jak to využije.

Má cesta jako pomocník na rozvoz mise, byla víc snaha o co největší zamaskování se, bo je to přece jen dědina a všichni mne tu velmi dobře znají, jelikož jsem nebyla právě klidné dítě :)))) spojení s tou, jak to nazvala naše sousedka, strašidelnou věcí na velkých kolech, raketama na korbě a chlapama v zeleném, by pro moji matku bylo dalším šokem a je to už přece starší osoba :) Navíc vyděšené pohledy některých spoluobčanů při cestě přes náměstí a zoufalé pohledy mladých výrostků, že by snad zase začala základní vojenská služba, mluvily za vše :)
Nemluvě o výrazu rodinky, která již v mírně podroušeném stavu asi měla pocit, že je na jiné planetě a nebo v jiné době. V klidu si seděli před sklípkem, když kolem nich nejdřív proběhl malý mužíček v bosých sandálách, bílém ohozu a s velmi zvláštní pokrývkou hlavy. Na dotaz své manželky: Ty Petře co to měl ten člověk na hlavě?? Komentoval slovy: nevím, tady na Moravě je možné všechno :) a ani ne pět minut na to ze stejného místa vypochodovat voják se zbraní v ruce. To u bylo skutečně i na ně moc :) ale takové zážitky ze sklípku, jsou fakt jen u nás na Moravě :)

Znám ty terény v kterých jste hráli, a vím, jak lehce se tam dá ztratit a jak náročný je na pohybování se vněm. Nechat se dobrovolně vláčet dva dny v písku, nesprchovat se, nespát, pořádně nejíst, běhat tam celý den, ještě do toho střílet a myslet na to, že za každým pařezem nebo stromem, a že jich tam je :)), je nepřítel - no to musí fakt hoši bavit :) Vaše odhodlání, nasazení, ale i podřízení se velení bez možnosti diskuze, bude pro mne jako ženu vždy nepochopitelné :) Fascinovalo mne v sobotu ráno jak po probdělé noci, po bojové patrole všichni zastřelení došli s blaženým úsměvem a se stejným úsměvem odcházeli do zajateckého tábora. Nechápala jsem, kde se ta energie ve Vás bere :) Věřím, že pokud by měli možnost být s Váma, alespoň jeden den Vaše drahé polovičky, jistě by byly hrdé na to jaké mají skvělé chlapy :) Posunuli jste můj pohled na Vás zase o kus dál. Máte všichni můj hluboký obdiv ! !

PS: Kdyby to potřebovala některá osvětlit osobně, proč je dobré Vás v tomhle podporovat, telefon na sebe dodám :))))))

PS 2: A příště bude k snídani bábovka a pro Ty co rádi maso domácí klobásy :)