Tož ta naša moravská odnož protivládní partyzánské chasy RUDÝ ÚSVIT, dle rozkazů sůdruhů z prostředka Čech, juž téměř rok prováděla diverznů, sabotážnů a zpravodajsků činnost v oblasti Slovácka a Blanenska. Naši šohaji a dcérky byli už unavení neustálýma útokama na motorové lokálky místní vládní úzkokolejky, tištěním ilegálního odbojového časopisu „V boj“, nekonečným rušením GSM komunikace za použití primitivních bazmeků od kovářa-podkovářa stréca Skokana z Psojedů-Jalubí a zjišťování pohybu lodí s bečkama s LTO po Baťově kanálu ze slovenského Holíča přes moravské Sudoměřice, záhadně pak mizejůcích na našom území.

Pocit úlevy z dobře vykonané roboty zaplavilo mé srdéčko, víc než sklénka ryzlinga, při jedné z konspirativních schůzí něgdy v listopadu 2010 s bývalýma armádníma poddůstojníkama, gde mňa naverbovali ještě s dalšíma dvůma šohajama ze Slůpa, naši středočeščí sůdruzi ve zbrani. Helfnůt s diverznů akců na té slavnéj „Krvavej silnici“ nedaleko od Kořenského kopca, gde prolévali krev naši sůdruzi již několik měsíců a tvrdů pěsťů zasazovali šlahy vládním sílám z Útvaru pro boj proti antidemokratickým silám (UBAS).
Už babka povídali že "Martyplůsku neřeba být silný, ale lepší mět pod čepiců" a "Že všade majů rýny, jen v Praze majů okapové roury".
Proto sem naváhal a na totok následovalo jen moje nadšené zacifrování "..éééj.." a zabékání „Tož vždy připraven!“

Před přesunem do oblasti Týnu nad Vltavů zněla úloha jasně. Nabrat potřebné zbraně a mašingevér od kamarádů povstaleckého oddíla ze Slovača RUDÁ ZARJA NAD TRNAVOU, který totok všecko potřebné majů ilegálně schované od tohok jejich posledního povstání SNP z roku 1944. Čekala mňa těžká a dlůhá zkůška proniknůt přes pohraniční kompanie UBAS, přelézt Karpaty na místo setkání a zasek tů samů cestů zpátky s vším tým kontrabandom. Díky Tleskačovu kolu sa to podařilo během jednoho večera, musel sem šak vše stihnůt ještě před klíčovým utkáním na MS v ledním hokeju ČR vs. SK konajůcího sa následující deň. Sůdruzi slovačiska mňa uvítali nadšeně na „letisku Boleráz“, druhý deň, jak víme, by situaca byla mnohem horší a stála by mňa mnoho trnkové kořalky.:-))

Nafutrovali jsme sa do prostoru „Krvavá silnica“ s naším moravským oddílom nad ránom. Gde sme sa přivítali se sůdruhy veliteli Salfů a Číkem z Březnické skupiny RUDÝ ÚSVIT a začali vydávať dovalené pekelné strojky - miny, které okamžitě diverzní skupina „Zmrdobijci“ proslulého pyromana stréca Oldy, začala rozmísťovat v prostoru předpokládaného pohybu pazgřivců z UBAS.

Krvavá lázeň nenechala na sebe dlůho čekat. Z osmi položených "Šlapek" (nášlapných min) jich šest pobilo sedm paznehtů z vládních vojsk během několika hodin.
Už sem sa zhrozil, že nějaký pazůr nás prozradil, gdyž mňa naši šohaji povedajů, .“..prý majů detektory". Tož to jsem si řekl, že to je na sviňu, ale pak jsem ty jejich „minohledačky“ uviděl a málem sa posral smíchy. Jakůsi haluzu před sebů a mávajů s ňů jak s robů při verbuňgu.
Úplně první Šlapka si vybrala hned dva vládní vojáky a co hlavně, známého krutého velitele pazgřivca Mastodonta. Tož tentok triumf všechny partyzánány rožl jak bengálsků svícu a všeci pak byli neskutečně odhodlaní bušit tu sviňu nepřítela gebula negebula, tož veliké nadšení.

Tímtok byla pomstěna krev mnohých našich padlých šohajů - sůdruhů. A poprvé za celů dobu vleklých bojů nebyla rovnů obsazena vládníma vojskama kóta Kořenského vrcha.
„Sůdruzi třikrát urá!!!...“

A už to hučalo.
Boj na Krvavé silnici teprve začínal.
Tož a já jen důfal, že pokuď mňa zabijů tak mňa soplivci z UBAS nezeberů a nevyslopajů tu slivovicu co mám u seba.

No byl jsem už na III. pokračování Krvavé silnice a poprvé jako člen partyzánské skupiny.
Hodnocení „hry“ mluví za vše a za sebe musím říci, že tohle je něco jedinečného.
Jasný důkaz, že v jednoduchosti se kloubí síla a tohle fakt síla byla.
Jsem plný dojmů a zážitků a už se klepu na Krvavou…IV.
Moc se mě to líbilo a hned tak to něco nepřekoná.
Suprzelený :-)
Tož fakt díky za hru.