Fotky: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.4542731615374.181749.1503730670&type=1¬if_t=like Po jistém nedorozumění, kdy můj příspěvek byl poněkud nepochopen dodám, že se mi akce líbila a byl jsem na ní rád. Ne vždy vše fungovalo, jelikož z části se jednalo o nové a nesehrané lidi i mě se leccos velmi nepovedlo, ale ve výsledku to byla velmi povedená akce. Doufám, že následující tedy nebude bráno jako namistrované kybicování a pokud někomu křivdím, tak ať se klidně ozve :) Moje autentické dojmy zmaru z jednoho z nejdůležitějších okamžiků noci:) O půl páté ráno jsem obešel asi 400m dlouhý úsek plotu a zjistil, že na dobrých 2/3 jeho délky buď nehlídá nikdo, nebo jsou hlídači někde zalezlí, kašlou na díry, které si v plotě vystříhali talibanci a někteří dokonce kašlali i na talibance, kteří těma dírama lezli dovnitř. Rozmístil jsem lidi na lepší místa, instruoval je, že překvapivě jejich úkolem je nepustit talibance za plot, nikoliv čekat v díře až se dostanou dovnitř a že se nemají bát svítit, načež jsem zjistil, že někteří géniové si nevzali na noční akci baterky. Mamma mia! Následně jsem dorazil na nejslabší místo naší obrany, kde se nepříteli už jednou podařilo prorazit a zjistil jsem, že tam NIKDO není. Po několika dlouhých chvilkách naprostého chaosu se mi podařilo společně s Bobulem, Vladanem a Vlasťákem rozmístit lidi tak, aby byl aspoň každých 15-20m jeden, měl baterku a viděl na plot. Následně jsem si lehnul na břicho ksichtem do země, pod čelo si dal pušku a čekal až přijdou. V jedné ruce jsem měl vysílačku a v druhé baterku. Vždycky když jsem usnul, pustil jsem baterku a probudil se, znova jí sebral a čekal na další mikrospánek. Někdo v okolí poznamenal, že to je prý nejlepší způsob jak načerpat energii. Haha. Okolo páte jsme slyšeli šramot, posvítili jsme na plot a z křovin za ním na nás vylétla dávka. Následně plot přeletěla dýmovnice. Svítil jsem oběma baterkama a Vlasťák i ostatní pálili směrem odkud přicházely zvuky o sto šet, ale jeden po druhém umírali jako mouchy. Nakonec jsem zůstal sám a proti mě celá jednotka talibanců včetně polního velitele Jaroslava a postrachu Dárfůru Bubáka. Někdo rozsvítil baterku a já konečně mohl vystřelit do zcela konkrétní siluety. Potřeboval jsem se ale trefit napoprvé a tak jsem zapnul kolimátor. V tu chvíli jsem dostal zásah do hrudi. "To byla haluz" Podivil se střelec nad svým štěstím. Zleva od brány se ozývaly výbuchy kulových pum a ve vysílačce ječeli všichni velitelé o pomoc, která ovšem neměla odkud přijít. Tak začal ranní útok, ve kterém jsme poprvé málem přišli o základnu a já měl vztek, protože přeze mě talibratři prošli.