Už při příjezdu jsme jevili známky těžké dezorientace a neschopni najít najít tábor povstalců (někteří členové týmu týmu našli totiž bez problémů v dětství pouze mámin cecík a v současnosti ledničku v kuchyni) jsme zastavili u vjezdu do tábora armády, že se přeptáme na cestu. Ale stalo se to, co se stát nemělo: kolem se klátila postava vousatého vojáka (360 vs 50 ) a všechny členy týmu polil smrtelný studený pot, mráz v zádech a obě auta se otřásla jako když startujete traktor ačkoliv motory byly vypnuté. Už v tu chvíli si mohl onen válečník připsat šest killnutých břídilů. Ostatně celou dobu trvání hry jsem měl pocit, že jsem mrtvý, úplně svázané ruce a nohy, protože jsem neustále čekal kdy přiletí "jeho" koule s plochou dráhou letu a břinkne mě do hlavy... Kurva Hellboy seš machr, předpokládám, že minimálně 300 frajerů jsi dal ty sám a to jsi střílel s flintou hozenou přes rameno podle zrcátka protože se ti ani nechtělo nasazovat brejle :-) To jsou přece takový cancy (sračkózní kecy), honění výrazně ztopořeného ega.... Pochopím když někdo.... vlastně se mi to nechce ani psát.
Lokalita parádní, pouze trochu z ruky, počasí a podmínky taky parádní, spoluhráči ještě víc parádní, protistrana válčila výborně. Pozoruhodných chvilek bylo dost, např.: Pohani dostali jednou minou šest lidí, Hellboy šest lidí jednou koulí, takže porota by se asi přiklonila na jeho stranu. Možná méně skriptu, lidi dřou a jdou za nějakým cílem a pak jim skript podkopne nohy, takže chápu i projevy nasranosti. Jaroslavovi díky za otcovské vedení, Mártymu+ díky, že na mě cestou zpátky stále mluvil abych neusnul za volantem, pěkně jsme si pokecali. |