Je neděle, festival amatérských souborů divadelní tvorby pod širým nebem skončil a je třeba trochu zabilancovat, poukázat na obdivuhodné výkony jednotlivců i celých souborů, a bohužel, vzpomenout i ne příliš povedené kusy. Není mým cílem popisovat tu vystoupení všech aktérů, ale spíše zmínit střípky, které mi zůstaly v paměti z vystoupení, která se povedla, ale i dle mého mínění nepovedla. Začnu tím nejlepším, co tu bylo k vidění. Velký úspěch zaznamenala skupina divadelníků ze Zlína s hrou nesoucí název ,,Scházení a rozcházení“ reagující na problémy mladé generace, u které je často nemožné najít k sobě cestu. Dojemný příběh, ve hře metaforicky situovaný do temného lesa dojal nejednoho diváka a zaznamenal velký úspěch. Brilantní byly dialogy herců, naznačující, že tento soubor má ještě mnoho před sebou. Jako připomínku neměnného vysokého standardu výkonu některých jednotlivců chci zmínit krátkou, ale přitom velmi profesionálně odvedenou etudu ,,O snědeném makovci“, ztvárněnou Mácou z druhého Zlínského souboru. Takový výkon je možné bez jakýchkoliv výhrad akceptovat i ve stálých souborech velkých divadelních scén. Bohužel, i tento rok se dali sledovat představení, které nevybočili z mezí průměrnosti, ať už scénářem, nebo odvedenými výkony herců. Namátkou zmíním rádoby politicky angažovaný kus nesoucí název ,,Přes hory, přes doly“ o skupině Afghánsko-Pákistánských běženců stíhaných Maďarskou policií a zadržených téměř až na Rakouských hranicích. Hra sestávající vlastně jen z pohybu herců, bez dialogů umocňujících dramatičnost této doby, postrádala hloubku a vcelku moc nezaujala. Stejně tak samostatný výstup známého herce Čahouna předvádějícího různé podoby opilých scének se už okoukal, bylo by dobré zvolit jiné téma a nesoustřeďovat se stále na to stejné. K tomu je ovšem nutno dodat, že tento herec svoje monotematické vystoupení dotáhl k absolutní dokonalosti. No a na závěr nezbývá, než v rámci objektivní kritiky nakousnout i to kyselé jablíčko. Doteď mi běhá mráz po zádech po zhlédnutí morbidního představení spolku z pohraničí, spočívající v poutání se ke kůlům, což vlastně nikdo nepochopil a pointa tohoto příběhu mi uniká i teď s odstupem času . Zvláště představitelé hlavních rolí, zarostlé individua s vyraženými zuby, pokřikující na sebe před publikem urážky, způsobili v hledišti značné znechucení. Nějaká ta kaňka se najde všude, a pokud tento soubor příští rok nepřijede, svět bude veselejší. Určitě se sluší poděkovat pořadatelům festivalu za velké úsilí spojené s každoročním opakováním akce. Děkujeme!
|