Hlaseni velitele Ceskoslovenske Lidove Armady.

Nebudu nijak komentovat muj osobni nazor na bratrskou pomoc kterou jsme poskytli nasim Polskym soudruhum (jak bych taky jako dustojnik, kteremu dala duveru nase Strana a hlavne nas pracujici lid, mohl), o rozkazech se nediskutuje, rozkazy se plni. 

Ke splneni ukolu mi melo byt prideleno celkem 140 muzu. Nase ztraty pred zapocetim boju (nekdo ziskal poukaz na dovolenou s ROH, nekdo rymicku, nekoho nepustila maminka nebo manzelka a zbytek sprosta dezerce - asi Chartisti), snizili nase stavy na pocet 110 bojeschopnych muzu, z toho 20 byla posila z Nemecke Lidove Demokraticke Armady (v muzstvu byli i nejake zeny, ale soudruh nebo soudruzka, ja v tom rozdil nedelam).

Nas prvni ukol, dobyt vysilac a zabranit odvysilani povstaleckeho prohlaseni byl jasny. 
Musim sice pochvalit nasazeni jednotlivych vojaku, poddustojniku a dustojniku, tedy az na vychodonemeckou rotu, ktera se diky spatne praci s busolu zacatku boju vubec nezucastnila a kdyz na bojiste konecne dorazila, tak jejich ochota bojovat za Komunisticke idealy se ani zdaleka neblizila nadseni, se kterym tito soudruzi bojovali pred par lety v radach Wermachtu. 
Ovsem diky umornemu vedru a horskemu terenu (kde sakra vzali Polaci hory) ktery temer vycerpal nijak velke fyzicke sily nasich brancu, a diky velmi silne obrane opirajici se o retez pechotnich opevneni (kde sakra Polaci vzali bunkry) a stalemu prisunu posil nepritele, se nam ani pres vysoke odhodlani dustojniku i muzstva, ukol splnit nepodarilo.

Druhy ukol, byl dobit silne opevnenou kotu, a uprostred spleti bunkru najit jeden oznaceny vlajkou a ziskat zde dokumenty povstalcu.
I pres extremni vedro bylo nasazeni tentokrat jiz vsech vojaku stoprocentni. Nepriteli jsme zpusobili vysoke ztraty, ale vzhledem k tomu, ze nasi rozvedce se nepodarilo zjistit ve kterem z bukru domumenty jsou, ani kudy a kam by se je pripadne mohl nepritel pokusit evakuovat, tak jsme utocili v podstate naslepo. Podarilo se nam ziskat hlavni kotu dominujici celemu opevnenemu perimetru, ale najit klicovy bunkr, nebo alespon zabranit evakuaci dokumentu, se nam nepodarilo.

Nas treti ukol byl zajistit nejvyssi vrchol pohori s dalsim vysilacem. Silne vedro a dlouhe presuny byli nesmirne namahave, presto si muzstvo dokazalo udrzet bojovou moralku a drtiva vetsina muzstva vyrazila splnit i tento rozkazzicka unava jiz vsak umoznila pouze omezene takticke manevry. Proto se hlavni sila pokusila probit na vrchol pres jedinou schudnou, a tim padem velmi silne branenou cestu a jiz jen dobrovolnici se vydali na vrchol obchvatem. Uporne vedro vystridala bourka a jeste upornejsi dest. Presto se hlavni voj metr po metru probijel pomalu k vrcholu, zatimco druzstvo nejodolnejsich jedincu se tajne splhalo vzhuru druhou stranou hory. I diky pocasi ktere tentokrat poprve skodilo obema stranam stejne, a ktere donutilo Polske obrance pokusit se probit dolu z hory, se nam podarilo zlomit nepratelsky odpor a ziskat jak vlajku nepritele, tak obsadit vrchol hory (a ukoristit tam nejake cervene tricko). 

Pote se zbytky nasi hrdinne, Lidove demokraticke armady takticky stahli do vychozich pozic, kde se zakopali kolem kuchyne s gulasem a ten branili az do posledniho esusu.

Konec hlaseni.
Vrchni velitel CSLA,
Vladan Marek