Z UPLYNULÝCH AKCÍ


KALENDÁŘ AKCÍ


NEJBLIŽŠÍ AKCE




RSS kanál akcí + další služby

Náš banner



Admin a správce webu:
adminmilitary-paintball.cz

Admin webu:
charliemilitary-paintball.cz

 

Přihlásit se                  
KuličkyStatistikyChatSlužbyPravidla M-PDiskusní fórum
VideaPaintballové obchodyArmyshopyBazarNávody ke zbranímOdkazy
Proběhlé akceHráčiTýmySkupiny týmůHerní lokaceGalerie zbraníTuning zbraní
Hlavní stranaRegistraceKalendář akcíKalendář komerčních akcíKalendář tréningových akcí

Komentář k proběhlé akci ALEJ PROKLETÍ 2009


Komentář / příspěvek od uživatele GEorGEPřidáno: 16. Srpna 2009
Bližší informace o akci


Nemám slov, výborná akce. Velké díky Pohanům za uspořádání a také že jsme mohli bojovat na jejich straně, dále Vládíkovi za velení obranných skupin, dokonale splupracujícím spoluhráčům a protihráčům. Dovoluji si také přidat drobný komentář :D

Alej prokletí 2009

Dá se říci, že vcelku dobrá akce, které scházelo nasazení a koordinace bojových sil. V tuto chvíli si veškeří zúčastnění klepou na čelo se slovy "Není ten člověk magor". Nejsem, musím vás přeci nějak navnadit a rozpálit, před čtením tohoto článku. Moc dobře vím a na vlastní kůži jsem okusil dění v Milovickém prostoru dne 15.8.2009. A teď tedy po pravdě, Alej se nesla v duchu nekompromisního dodržování rozkazů, neochvějné důvěry ve velení a spoluhráče, atmosféra se dala místy krájet a nechyběly ani zábavné vsuvky. Co více dodat, než nejlepší military paintball hra zaměřená na střety bez květnatých scénářů a podobných umělých přikrášlení. Tlupa SZ čítající 8 bojovníků byla začleněna do obranné skupiny, co jsme měli za úkol, je všem asi naprosto jasné. Zpočátku nám dělal obavy přidělený prostr. Chránit bod uprostřed lesní školky cca 100x50m s okolní kambodžou a přilehlým patrovým barákem se mi moc nezamlouvalo, a tak jsem doufal, že prvotní plán dobít první soupeřovo ležení vyjde a nebudeme se muset bránit v terénu, který byl nejslabším článkem naší obrany. Mé obavy se během půl hodiny hry rozplynuly, útočná skupina prolomila soupeřovu obranu a vyvěsila na protivníkově bodu rudou vlajku. Věděl jsem, co bude následovat, a tak rozkaz o přesunu SZ přes půl Milovic mě vůbec nepřekvapil. Drobné zdržení při svolávání zakopaných členů v porostu a rychle podpořit spolubojovníky, myšleno samozřejmě během. Modásci mezitím obsadili strategické pozice pro přísun posil a naše trasa se prodloužila ještě o nějakou tu minutku pro vyhledání nejbezpečnější cesty. Od této chvíle bylo prvořadým cílem obranných týmů starat se o tento bod a za žádnou cenu ho nepustit. Modří, kteří doposud pouze blokovali posily, se pokusili o obchvat přes západní parkoviště a po nějakém čase přišel i útok do našich pozic. První vlna nepřátel byla s přehledem odražena, díky včasnému varování od předsunutých jednotek. Dle počtů padlých nepřátel velení usoudilo, že přišel ten správný čas, vydat se na válečné hrátky na další soupeřův bod. Tomuto nápadu se nedalo nic vytknout, rudá čisticí četa vyrazila na steč. To, co nastalo, se dá nazavat naprostoru řeží. Říci pouhé "Palba neustávala", by situaci spíše degradovalo. Zvuky výstřelů desítek zbraní se slévaly v jedno monotóní hučení, které trvalo neuvěřitelně dlouho, ovšem někdy přestat samozřejmě muselo. Netrpělivě jsme čekali, jak tento masakr dopadne. Vrchní velitel přijímá hovor o výsledku útoku, chvilka napětí, a úsměv na tváři. Obsazen další nepřátelský bod a další rudá zástava vlála na počest padlých. Nastává čas recyklací a nikomu se ani nechce věřit, že zde panuje lítý boj, spíše by si každý řekl "To je krásné počasí na piknik, ach ten klid". Jenže Modří nechtějí svou kůži dát zadarmo a srocují své síly opět na západě. Z vysílaček se ozývá pravidelně hlášení o přesunech nepřátel. Tentokrát byl útok o něco úspěšnější, ale přesto odražen. SZ operující v těsné blízkosti vlajky utrpělo těžké ztráty a žádosti o zrychlení recyklace stažením přeživších na mrtvoliště nebylo dlouho vyhověno. Držte pozice než dorazí posily, pár minut jsme se krčili za stromem v mraveništi a vyhlíželi nepřátele. Konečeně. "SZ můžete vyrazit". Zpráva nás sice potěšila, ale moc dobře jsme věděli, že nás nečeká lehký úkol. Protivník vytvořil linii mezi námi a naším mrtvolištěm, proto jsme zvolili delší trasu s přespritovnáním krizových míst a snaha byl odměněna. 20 minut na svačinu, rozvržení strategie přesunu a hurá zpět. Volba návratu znovu delší trasou, tentokráte přes západní hranici herního prostoru. Vystřídání útočné skupiny, která za nás vzala černou práci v podobě bránění, rozmístění se a vyčkávání dalšího konfliktu. Ten opravdu přišel, pro Modré v tu nejméně vhodnou dobu. Opevnění podpořili chlapi z MPV. Soupeř udeřil, asi si oblíbil západní stranu a opravdu jsem ho litoval. Situace se vyvíjela následovně. Útok na střed přes budovu, MPV odráží a přinutí protihráče přimknout se ke stěně budovy, v tu chvíli přichází Pohani a na chudáky zaútočí ze severu. Panikařící protivník se začíná stahovat a šetři síly na další útok. Jenže... Peruni se přesouvají a dávají jim z jihu poslední totálně decimucují ránu. Modří hromadně recyklují a začíná opět pikniková fáze trvající hodinu. Z ničeho nic šílená střelba na vedlejším bodě stejného kalibru jako při našem druhém útoku, za to s daleko rychlejším utichnutím a absolutním zdecimováním jeho obrany. Veškeré bojové síly přesouváme na jediný bod narušující soupeřovu linii a snažíme se pročistit cestu pro příchod posil, v tom nám Modří dělali po celou hru velké problémy. Očekáváme zdrcující útok, stavíme barikády, protivník se nás snaží rozhodit nahodilou kulometnou palbou, ale pořád klid. Z obrany se začíná ozývat "Útok přijde v 18:00". Čekání je ovšem příšerné, krátíme si chvíle kecáním o filmech a dalších kravinách. Ona hodina nastala, ale nic se neděje. Dalších 5 ... 10 ... 15 minut, pořád nic. Velení se rozhoduje, zda završit úspěšný den posledním útokem, který si tentokráte vychutnají obranné skupiny. Jdeme do boje, nedaří se nám, Modří tlačí na vedlejší bod a stahujeme se zpět. Soupeřům už o nic nejde, ale přesto neútočí, pouze ukrutně zadýmý silnici až se na ní začala tvořit kolona automobilů a nešetří munící. Kuličky prosekávají zarostlý terén, tím hra končí.

PS: Úmyslně jsem vynechal ztrapňujcí scénu, kdy Jaroslav panicky naprosto rozsřílí člena SZ, za řevu "K vlajce se plazí protivník, hejkááál. To jste všini slepí, střílejtéééé!!!" No uznejte, to bych přeci na Jaroslava nemohl prásknout.