MČRDO09

Na již tradiční podzimní záležitost a jediný military turnaj v ČR jsme letos jeli v lehce pozměněné sestavě, než loni a s markou loňských vítězů a letošních adeptů na první příčky.

Pochválen buď nápad organizátorů zcela změnit směr hraní a tím v podstatě zprůchodnit uskutečnění turnaje na stejném hřišti jako předešlé dva roky. Vystavěné zázemí opět umožňovalo divákům přihlížet z bezprostřední blízkosti.

K věcem jež třeba za to stojí promyslet napříště bych z mého pohledu kapitána viděl jasné vymezení hrací plochy a to jak páskou tak ochrannou sítí.
Smysl označení vzduchových bomb jsem považoval za krok kupředu, v domnění, že se budou kontrolovat platné atesty na bombách hráčů, t se ovšem nedělo a tak mě tento systém unikal funkcí, ale což, třeba nějakou měl.
Dále bych stanoviště radaru a plnění vzduchu soustředil u míst vstupu na hřiště, protože to a do jisté míry neukázněnost jednotlivých týmů a velká trpělivost organizátorů vedli k velkým prostojům. Vím, že spousta hráčů je s organizací spokojená a třeba i nikdy takto organizovaný paintball nezažili, ale věřte že celý turnaj by se dal odehrát za sobotu. Nebo s menšími prostoji, to je však pouze úvaha směrem k organizátorům, v celku šlo vše dle plánu a konec v neděli kolem 15hodiny byl v podstatě dle plánu.

Co se týče týmů, je až k nevíře, jak někteří kapitáni dokázali projet soupisku a dorazit dokonce ve 4 hráčích(z 10). Vede mě to k myšlence, že loňské ročníky, kdy se startovné platilo předem pak netrpěli nešvary že z 16 týmů dorazilo 12 a to 2 ještě jen napůl. Je sice pěkné, že jsem si v sobotu stihl zahostovat a postoupit s týmem Nalezenci, ale kdekdo může namítnout, že tento tým by třeba i díky tomu že bych v něm nehrál jinak nepostoupil.

Naše samotné putování turnajem začalo jako loni nedělní ranní skupinou a nebyl to pro nás lehký úkol. Neb jádro týmu v pátek zapilo nový přírůstek do rodiny našeho spoluhráče a v sobotu si vyzkoušelo další křest ohněm, v t době asi největší párty v okolí Plzně ve Štáhlavech, kde se děli VĚCI! Nicméně jsme nastoupili v nazelenalé sestavě: PaP, Taz, Zbyňa, Michal, Králík, Eidl M., Eidl, Čundras, Kamyl, Kamyl a Adélka.
Po dlouhém čekání na první hru jsme útok pojali jako soutěž o to „kdo jich sejme víc“. Soupeři ovšem došli záhy, tak jsme si alespoň způsobili vlastní ztráty a sejmuli si 3 hráče. A zvyklí z Xballu na rychlé hry a krátké pauzy, na přání organizátorů jsme odehráli skupinu v jednom kuse, po 2 totálních výhrách a 2 Obranách jsme jasně postoupili ze skupiny a celkově ze všech 3 skupin jsme postoupili s největším bodovým ziskem.

V postupové skupiny začalo mrznout a když naše první hra měla být s loňskými Vícemistry Urubanou, napětí dalo by se i krájet. Ale rozběhaní z ranní skupiny měli jsme formu a to né malou, nejen že jsme provedli jeden z nejrychlejších útoků, ale přežili jsme jako útočníci úplně všichni. Toto se nikomu jinému nepovedlo. Následovala asi nejlepší obrana turnaje, kdy jsme nedovolili útočníkům strhnout ani jedinou vlajku, což jsme také zvládli asi jako jediní.

Následoval postup dvou nejlepších týmů ze skupiny, což jsme byli my a SAW. Jednak jsme je porazili během turnaje jak v útoku, tak v obraně a z obou skupin jsme postoupili s podstatným bodovým rozdílem, bylo již pro mnohé diváky finále rozhodnuté a do jisté míry formalitou. My jsme se ale rozhodli překvapit, do té doby nejsilnější útok turnaje poprvé neuspěl. Chválím kluky z SAW jak na koukali naší taktiku a díky neskutečně rychlému Treglisovi, tuším, zastavili a rozstříleli náš útok v domečku. Sice jsme za cenu ztrát nakonec prorazili podél budov, ale naše poslední bojovnice stihla strhnout jen dvě vlajky.
Do druhé hry jsme šli s jasným úkolem – muž s brašnou nesmí projít J Nicméně mysle si, ž ve finále zastavíte tak dobrý tým a nedáte mu strhnout alespoň jednu vlajku, je spíše sci-fi. Dvě vlaječky nám ti kanci strhli! A byl to boj, nicméně na vlajky jsme na tom byli shodně, šlo tedy o to rozprášit útočníky do jednoho a udržet plichtu. Blbý je, že útočníci můžou jen na dosah paže od baráku, takže pro Pašeráka schovaného na louce daleko od nás jsme si dojít nemohli a bylo po bitvě. Prohráli jsme jedním z nejtěsnějších rozdílů 200 x 203 , ale tok životu patří a já smekám před kluky z SAW, ajk se oproti loňsku vzchopili a co letos předvedli, doufám že napřesrok nepovolí a opět se sejdeme ve finále, já ten pohár chci vrátit Jindro!