Německý plán útoku jižně od Carici (říčka, rozdělující Stalingrad na severní a jižní část) byl zaměřen k dosažení Volhy a oddělení levého křídla 62. armády od pravého křídla Šumilovovy 64 armády. Německé divize se utkaly s 92. brigádou námořní pěchoty 17. září, kdy se rozpoutal zuřivý boj o betonové obilní silo na břehu řeky Volhy. To bylo jedinou stavbou, která zůstala stát jižně od Carici. Bránilo se tu jen třicet námořníků a dvacet gardistů, ale jejich zarputilost Němce ohromovala a děsila.
Wilheml Hoffman z 94 divize zaznamenal své dojmy z boje kdy jeho prapor, který byl částí 267 pluku na silo útočil. "Náš prapor útočí na silo z něhož stoupá dým - obilí v něm hoří. Prapor utrpěl těžké ztráty. Z žádné setniny nezbylo více než šedesát mužů."
Bitva o silo trvala až do 22. září a zúčastnily se jí části tří divizí. Byla jakýmsi mikrokosmem bitvy o Stalingrad. V této zničující bitvě totiž nešlo nic tak rychle jako v otevřené stepi. Jediná budova dokázala zdržet celý pluk na celou řadu dní a Sovětští vojáci nedali zadarmo při ústupu k Volze ani centimetr země. Dvacátého září si Hoffman poznamenává: "....bitva o silo stále pokračuje. Rusové střílejí ze všech stran. Zůstáváme ve sklepě, na ulici není možné vyjít." Bitva zuřila ještě dalších 48 hodin a až 22. září si Hoffman s úlevou poznamenal, že "ruský odpor v silu byl zlomen. Naše jednotky postupují k Volze. V silu jsme dosud našli asi čtyřicet mrtvých Rusů. Celý náš prapor má stejně mužů jako pravidelná rota. Ani naši nejzkušenější vojáci tak zuřivý boj dosud nezažili."

Tohle je text z knížky "Stalingrad, pekelný kotel". Vy co jste se zůčastnili prvního scénáře víte proč jsem ho sem přepsal...
Ale když jsme ten scénář připravovali, netušil jsem že se realita na našem bojišti bude tak moc podobat té Stalingratské :)